Pasivní dům, to je náročný standard bydlení, který není určen pro každého. Jeho náročnost nespočívá pouze v samoté výstavbě, ale i v nutnosti správného využívání takového domu. Chyby produkované majitelem domu během doby využívání mohou pasivní dům degradovat až na úroveň běžného domu. Odměnou za zvýšenou investici a odpovědné bydlení budou minimální náklady na teplo, které ocení snad úplně každý.

Důvodem, proč se stále více stavebníků pouští do náročné realizace rodinného domu v pasivním standadu, je samozřejmě obrovská energetická úspora, které se při správném užívání pasivního domu dosahuje. Dokonalá tepelná izolace domu snižuje potřebu vytápění na minimum. Pasivní domy dokáží poskytnout tepelný komfort i při pouhém využití přirozených zdrojů tepla – z obyvatel domu a elektrických spotřebičů. Až v případě velice nízkých teplot hluboko pod nulou začne pracovat některý z alternativních způsobů vytápění.

Teorie pasivního domu

Označení pasivní dům je do jisté míry odvozeno od schopnosti takového domu být poměrně nezávislý na dodavatelích energie. Toho je dosaženo jednak zvýšenou izolační schopností domu, jednak využitím alternativních zdrojů energie z přírodních zdrojů. Aby byl dům označený jako pasivní, musí splňovat náročné standardy.

Hlavní zásadou je maximální spotřeba energie na vytápění 15 kWh/m2 ročně. Celková roční dodávka energie do domu pak nesmí přesáhnout 42 kWh/m2 za rok. Celková koncepce pasivního domu počítá s hermetickým uzavřením objektu, aby nedocházelo z nežádoucímu úniku tepla do vnějšího prostoru. Z tohoto důvodu musí pasivní dům také projít zkouškou vzduchotěsnosti, kdy je v budově umměle snížen tlak o 50 Pa a pomocí speciálních přítrojů je měřeno pronikání vzduchu z venku. Naměřená hodnota nesmí přesáhnout 60 % infiltrovaného vzduchu z celkového objemu celé budovy.

Hystorický vývoj pasivních domů

Myšlenka na dům, který by pro svůj plnohodnotný provoz potřeboval minimální množství energie, kterou by byl schopen z významné části zajistit z vlastních zdrojů má své počátky ve 40. letech minulého století. Architekti ve spolupráci s vědci již tenkrát přišli s koncepcí solárního domu navrženého tak, aby byl schopen akumulovat maximum tepelné energie. Rozvoj nových stavebních technologií a postupů vedl k postupnému rozvoji koncepce až byl roku 1988 německými a švédskými vědci představen koncept pasivního domu jak jej známe dnes.

Historicky první pasivní dům byl postaven v Německu v roce 1990 jako vědecký projekt zkoumající možnosti účinnějšího využívání enegrií. Projek zaznamenal velký úspěch a v následujících letech rostly další domy stavěné v pasivním standardu. Potřeba sjednocení pravidel a norem vyústila ve vznik Institutu pasivního domu. Do dnešních dnů bylo postaveno tisíce pasivních domů zejména v Německu, Švýcarsku, Rakousku a ve Skandinávii.

V České republice je tradice pasivního domu poměrně malá. První pasivní dům zde byl postaven teprve v roce 2004. Dnes počet pasivních domů u nás čítá desítky až stovky registrovaných budov od rodinných domů po komerční prostory. Podobně jako jinde ve světě obliba pasivních domů v našem regionu stále stoupá, bohužel však ještě stále nedosahujeme na tak vysoký podíl pasivních domů z celkového počtu novostaveb jaký je v německy mluvících zemích nebo ve skandinávii.